O smrku

Dokonce i dřeviny, používané na výrobu nábytku, podléhají módním vlnám. Dříve byly v kurzu dřeviny jako borovice, modřín, ořech nebo mahagon. Dnes je dominantní česká klasika - smrk, buk nebo dub.

Smrk (Picea excelsa)

Svojí objemovou hmotností 470 kg/m3 patří mezi měkké dřeviny. Běl i jádro smrku je žlutobílé až načervenale bílé, při stárnutí se vlivem oxidace mění barva na žlutohnědou. Smrk nemá žádný rozdíl mezi barvou jádra a běli. Působí velice teple a příjemně.

Dobrou vlastností je jeho tvarová stálost, dobře se suší a snadno se opracovává. Smrkové dřevo má široké využití v tesařství na výrobu krovů a dřevostaveb, ve výrobě papíru, hudebních nástrojů, v energetice jako palivo. V nábytkářství patří dnes mezi nejpoužívanější dřeviny. Hodí se zejména do stylových interiérů, často se používá na výrobu dětského nábytku (palandy, postele, stoly) a je ideálním materiálem pro nábytek na chaty a chalupy.

Povrchově se dokončuje lakem, který na povrchu vytvoří ochrannou vrstvu. Smrk lze také olejovat a voskovat - v tomto případě ale povrch nic nechrání. Smrk se také velmi dobře se moří a impregnuje. Nevýhodou smrkového dřeva je jeho nízká odolnost proti působení povětrnostních vlivů. 

Typickým znakem smrku je jeho sukovitost, která je ovšem často vyhledávaná. Smrk je podobný dřevu jedle, se kterou může být zaměněn, což běžný spotřebitel zpravidla nepozná. Díky rozdílné tvrdosti jarních a letních letokruhů se dobře kartáčuje a následně dokončuje efektovými barvami Vintage pro dosažení např. starého vzhledu.